Co je to aikido?

Aikidó vzniklo v Japonsku v pol. 20. stol. Za jeho zakladatele je považován Morihei Ueshiba, řečený Osensei - tj. velký učitel (v naší terminologii bychom mohli říci profesor).

V moderní systematice sportu je aikido začleněno mezi úpoly, které používají zejména hody a znehybnění v boji v postoji i na zemi. Tento pohled však představuje aikido jako pouze fyzickou záležitost, která má jen malý vztah ke každodennímu životu. Přínos takového studia by byl značně omezený. Lidská kondice se možná zlepší, ale ne charakter, ani kvalita života. Studium aikido by se mělo aplikovat na celou osobnost. Není to jen zábava pro mladé, ale celoživotní záležitost. Jak člověk stárne, změní se možná jeho cvičení, přesto však může stále pokračovat ve zlepšování svého charakteru, schopností a porozumění.
Nesoutěžní podstata aikido je postavena na budování svého já prostřednictvím pomoci druhému. Zdánlivé vítězství v soutěži nebo v souboji neznamená nic jiného, než to, že náš soupeř byl horší, než my. Můžeme druhé porazit, pokořit, vyhrát nad nimi, ale ve skutečnosti nic nezískáme. V aikido není soutěžení, není boj. Spolupráce, vzájemný respekt a pomoc jsou schody pro růst každého aikidoky.

Aikido znamená "vítězství prostřednictvím míru". Smyslem tréninku aikido je vyřazení strachu a agresivity, rozvoj osobnosti a duševního postoje. Jde o nalezení harmonie mezi duchem a tělem a o mobilizaci potenciálu vnitřní síly člověka. Po obřadném pozdravu, přípravné uvolňovací a posilovací gymnastice a cvičení pádů se nacvičují obranné techniky specifické pro aikido. Útočná síla soupeře má působit shodně se silou obránce prostřednictvím přirozených úhybných pohybů, má být usměrněna a využita proti soupeři.

Známe techniky porazů/hodů a techniky, které končí znehybněním soupeře na zemi. Zvláštní význam má "ruka-meč" (tegatana), to znamená ruka napjatá až do končků prstů - hrana ruky a předloktí. Využitím základních technik a principů "irimi" a "tenkan" lze vyvinout rozmanité techniky aikido. Zvláštní důraz je kladen na správné dýchání. Vyučují se speciální dechová cvičení (kókjů).

Aikido zná čtyři základní formy cvičení: tačiwaza (vestoje), suwariwaza (vkleče), hanmihantačiwaza (útočník stojí, obránce klečí) a techniky se zbraněmi (bukiwaza). V aikido se nesoutěží. K získání technického stupně se skládají zkoušky. Vyučují se techniky s tyčí (džo), dřevěným mečem (boken) a nožem (tanto).

Připravil Jaroslav Šíp

Citovány knihy:
Zdenko Reguli: Aikidó. Terminologický slovník. Univerzita Komenského Bratislava, Bratislava 2000.
Wolfgang Weinmann: Lexikon bojových sportů - od aikida k zenu. Naše vojsko, Praha 1997.